Všichni muži mne nakonec opustí – hlubinná terapie – díl 2/3
Toto je druhý díl ze tří, ve kterém se můžete podrobně seznámit s tím, jak pracuji. Hlubinná terapie umí řešit i partnerské vztahy a vztahy mezi lidmi obecně, například problémy ve vztazích mezi rodiči a dětmi. V tomto konkrétním případě řešíme vztah klientky k mužům jejího života.
Zde je první díl článku: Všichni muži mne nakonec opustí – hlubinná terapie – díl 1/3.
Toto je příběh, ve kterém klientka řeší závažný problém ve vztahu k mužům. Vztah k mužům je u ní poznamenán – jako ostatně u každého z nás – zážitky z minulosti. Klientka se domnívá, že všechny její vztahy s muži končí rozchodem, protože ji v dětství opustil otec.
V tomto článku si všimněte, že díky mému záměru klientce pomoct dostat se do co nejvzdálenější minulosti se zde téma otce vůbec neobjevilo. Proto jsem se na ně klientky zeptal alespoň po skončení hlubinné terapie, abych měl jistotu, že zpracování minulého života vyřešilo i opuštění otcem v dětství v tomto životě. Takto to funguje – zpracováním starší události se vyřeší i událost z méně vzdálené minulosti.
Hlubinná terapie PLUS začíná
V předchozím díle jsem vysvětlil, co u mne znamená ono „PLUS“. Zde je praktická ukázka.
Pozice klientky na barometru chování před hlubinnou terapií: Zraněná, Znechucená, Nemá volbu!
Být Znechucená, odrazená (což je z podvědomé úrovně barometru chování) znamená: „Být zbavená odvahy, naděje nebo důvěry. Při zvnitřnění vašeho přemoženého stavu (z vědomé úrovně) vás přemáhá pocit neadekvátnosti a strachu z dalších ztrát. Ztratila jste svůj pocit zúčastněnosti. Přestala jste se zajímat. Cítíte se být vyloučena, vynechána. Je mimořádně bolestné ztratit své sebevědomí, ale přesně to se vám stalo! Jste ochotná vynaložit úsilí, abyste jim ukázala, jak vám ublížili, abyste zjistila, zda vás skutečně odmítají, nebo ne. Je čas zaujmout stanovisko. Vina nemůže být jen vaše!“
Negativní reaktivní energie (míra stresu na dané téma) klientky před terapií: „nekonečno“.
Co mi před hlubinnou terapií napověděla intuice
Než se s klientkou pustím do zpracování jejího tématu, chci jí poskytnout důležité informace, aby se v sobě lépe vyznala a pochopila, co se jí vlastně děje. V tom mi dobře slouží mé vlastní bolestné životní zkušenosti a také intuice, která mi při práci s klientkou pomáhá najít hlavní problém a téma, které máme řešit. Často mi tyto informace „přicházejí“ ještě před tím, než klientka přijde na terapii.
Zde jsem dostal tyto informace:
- Klientka má závislost na vztahu (nikoliv na partnerovi!!!) 100 %. Klientka k tomu říká: „Bez vztahu se mi vůbec nechce žít! Nemá to vůbec cenu!“ (To je krásné potvrzení, co myslíte?)
- Od toho, zda má, nebo nemá vztah, odvozuje svůj pocit štěstí na 95 %.
- Klientka vnitřně (podvědomě) NECHCE tento stav změnit a vyřešit!!
Spiritual Response Therapy – první krok
Před zahájením vlastní hlubinné terapie klientce odstraňuji hlavní bloky metodou SRT, protože se jedná o bloky, které hlubinná terapie nedokáže odhalit (jinak řečeno klient se k nim nedokáže dopracovat), ale také jich může být tolik, že to prostě není vůbec reálné. Spiritual Response Therapy tyto bloky obsáhne mnohem snáz a ve velmi krátkém čase. Používám tedy SRT jako přípravu na hlubinnou terapii, pokud mi to samozřejmě vyjde jako důležité.
V tomto případě jsem čistil například programy: Sebepoškozování, magie, sliby čistoty, sliby dobra pro všechny, sliby poslušnosti, zákazy… Sebeomezování, strach ze zrady.
Také jsem zde klientce vytestoval další podrobnosti, aby lépe rozuměla své situaci:
Odhalil jsem jí důvod toho, proč když neopustí partner ji, narůstá v ní ve vztahu tak dlouho stres, až cítí, že musí opustit partnera ona sama: Čím delší je vztah, tím více v klientce narůstá strach z toho, že ji partner opustí – toto je ze 100 % důvod toho, proč to po čase nevydrží a musí odejít ze vztahu sama (její odchod = prevence zrady).
Proč klientka nechce svůj stav změnit
Dále jsem hledal důvody, proč klientka NECHCE svůj stav změnit a vyřešit – jinak řečeno proč má v podvědomí nastaveno, že nechce, aby jí terapie pomohla. Dopracovali jsme se k odhalení programu „Když to změním, rozhněvám si Boha. Ten mě opustil, když jsem ho nejvíc potřebovala.“ Tento důvod jsem vyčistil, následně již vychází, že klientka CHCE svou situaci vyřešit.
S tímto poznáním a po vyčištění důvodů, proč by se klientka bránila terapii, jsme se dali do hlubinné terapie.
Hlubinná terapie začíná
V hranatých závorkách zde uvádím tělesná somatika klientky, v kulatých závorkách další komentáře.
Hlubinná terapie vždy začíná tím, že s klientem stanovíme správně téma. Zde jsme se dostali k tématu
Zůstanu opuštěná, všichni muži mě opustí.
KL (klientka): Opakuje si „zůstanu opuštěná“… [objevují se první záškuby v těle].
„Všichni mě opustí“ [bolest dělohy, břicha, zamlžené oči].
„Všichni muži mě opustí“ („teď je to silnější“, říká klientka) [trne mi celé tělo, „to taky znám z tohoto života“].
„Všichni muži mě opustí – nebo musím opustit já je“ [trne mi krk, pálí mě oči] (sesouvá se na židli níž).
PK (Pavel Kaiser): Je ve vaší minulosti událost, kde se také cítíte tak jako nyní?
KL: „Ano, je to ve Francii v roce 1680“ (toto není moc obvyklé, klienti si takto letopočty obvykle nevybavují; nelze ani s jistotou říct, že to je přesné, ale pro účely terapie to není vůbec důležité).
Jsem osmiletá dívka, jsem na poli a vidím určité obrazy – vize. Říkám o tom matce, ta říká, že to není pravda. Cítím se nepřijatá, souvisí to s tou matkou, moje vize by jí mohly pomoct. Je to něco s otcem (je to ten samý jako v tomto mém životě). Vidím, že on má jinou ženu, matka by to mohla zlepšit a on by zůstal s námi. Matka mi nevěří, otec nakonec odchází s jinou ženou a matka se zabije [brní mě nohy, ruce, jsem celá ztuhlá, jakoby mimo tělo]. Po smrti matky žiju sama, nikdo si mě nevzal k sobě, ale zvládám to. Chodí ke mně lidé z vesnice, říkám jim, co vidím, jim to pomáhá, nemusím být na nikom závislá. Je mi tam dobře, pomáhám té vesnici. Postupně rostu a dospívám.
Zamiluji se (to je můj bývalý partner z tohoto života), je bohatý, je z dálky. Jsme spolu, ti lidé ho ale nepřijímají, nelíbí se jim. Dokud mě poslouchali, vedlo se jim dobře, ale když tam přišel on, nevěřili mu.
Jsem těhotná. Mám břicho, přijde nějaká žena [cítím tlak do očí], použila na mě nějakou černou magii, potom jsem ztratila schopnost jí pomoct. Ona na mě ty lidi poštvala. Intriky, našeptávání, celé se to pokazilo. Mám velké břicho, všechno se tam strašně zhoršilo, nemoci atd. Šíří se strach z moru [jsem úplně ztuhlá]. Připadám si bezmocná, nemohu se spolehnout na ten svůj dar vidění.
Když už se má narodit dítě, vše se to stupňuje, ta žena to vyprovokovala.
Jdu pro vodu ke studni na návsi, najednou se ke mně sbíhá celá vesnice, nadávají mi, vytrhnou mi ten džbán. Jsou úplně zfanatizovaní.
„Ďáblovo dítě! To je naše zkáza! Nenávidíme tě, děvko, čarodějnice. Přenášíš nám jenom smrt. Na hranici s tebou!“ [mám ztuhlé tělo, cítím to břicho]
„Do ohně s tebou! Zradilas nás! Nezasloužíš si žít!“
Prokláli mi břicho, aby to dítě zemřelo [odešla jsem z těla]. Vůbec to necítím, je to mimo mě, vidím to zvenku. Oni odcházejí, kolem mě je strašně krve, ta žena přišla ke mně, kouzlí, abych to přežila, vytahuje mi ty hroty, mluví v neznámé řeči. Vezou mě na nějakém povoze, drncá to, jsem mimo tělo, necítím to. Vezou mě pryč, je tam ten muž, přichází, přesvědčuje mě, ať odejdeme. Já tam ale chci zůstat. Oni byli jen zfanatizovaní, nechci odejít, byli začarovaní.
Žijeme tam dál, už jim tolik nepomáhám, jsem už jen bylinkářka, kdo chce, tak za mnou přijde. Přicházejí muži s vidlemi (v té době už mám punc čarodějnice). Odvedli mě před soud.
Partner mi pořád říká, ať uteču, ale já nechci. Mám ty lidi ráda, nechci jít pryč, jsou jako moje rodina.
Soud říká: „To, co vidíš, je dílo ďáblovo, jsi čarodějnice, nezasloužíš si žít! Proklínáme tě. Na hranici s tebou!“
Jakmile mě zavřeli do vězení, partner odešel, opustil mě (začíná silně plakat).
„Když potřebuji největší pomoc, podporu, tak mě ten muž opustí.“ (zde začíná klientka v události vytvářet negativní podvědomé programy, které jí kazily vztahy v současném životě; těžce dýchá a kašle) [bolí mě břicho, brní mě].
Když mi dali ten řetěz, on se zvedl a odešel. S tím, jak odešel, jako by mi vytrhli srdce z těla [bolí břicho, strašlivá bolest v srdci, tlak na nohách – to je ten řetěz, na rukách tlak – to je taky řetěz („často mě takhle brní nohy a ruce“)].
Je to strašně bolestný. Je to psychická bolest (následují zcela zásadní postuláty, které si klientka v události vytvořila!).
„Všichni mě opustili – táta, máma, vesnice jako rodina, i ten nejmilovanější člověk. Jsem úplně opuštěná.“
„Hodně jsem jim pomohla, upozadila jsem sebe. Popřela jsem sebe, ale stejně mě všichni opustili“ [bolí mě břicho, všechno mám ztuhlé].
Vidím se stát v ohni, to je důvod, proč už necítím nohy. Ten oheň mi začal pálit ty nohy, brzy jsem odešla z těla, vidím se strašně vysoko.
„Chci pryč“ [cítím to v nohách – to znám z tohoto života, často mě brní ruce a nohy].
„Něco ve mně to nechce vyřešit!“ Na lidské úrovni se cítím opuštěná, ale smířená s tím, jak to dopadlo. Mám pocit, že jsem si to zasloužila, byla jsem naivní a hloupá.
„Máš to za to, měla jsi to udělat dřív. Mluvím proti sobě. Pýcha… byla to pýcha.“
Cítím lítost, že jsem partnera odehnala, toho, který mě nejvíc miloval. Že jsem mu nevěřila.
„Zlobím se, že mě opustili lidé z té vesnice a zabili mě.“
„Musím pomáhat lidem, a oni mě za to opustí a zabijou.“
„Je to moje povinnost, musím využívat své dary k pomoci druhým.“ (zde se dostavilo první zívání, což je při hlubinné terapii jeden z žádoucích průvodních jevů a příznaků hlubokého čištění – to mi vždy udělá radost. Zívání pak dále pokračovalo. Legrační na tom je, že je to skvělý projev čištění, ale klientům je to někdy trapné a připadá jim to nevhodné :-)).
(klientka kašle)
„Hodně se zlobím, mám vztek na lidi, co mě opouštějí a ubližují mi. Ten vztek je ve mně potlačený.“
PK: Co jste si v této události uvědomila?
KL: Můžeš pomáhat druhým, ale když jde o tvůj život, tak se nejdřív postarej o sebe, až pak o ty druhý. Existují lidi, kteří s tebou chtějí zůstat (směje se). Postarej se nejdřív o sebe.
PK: Jakou vidíte souvislost této události se svým současným životem?
KL: Měla jsem pocit, že mě všichni opustili: rodina, společenství i ten partner.
Dále pokračujeme v hlubinné terapii tím, že klientka prochází danou událost opakovaně, což zde nebudu rozepisovat, vnáší do události další poznání, uvědomuje si svůj prožitek. A dochází zde ke zvláštnímu jevu, který mne utvrzuje v tom, že svou MINULOST MŮŽEME ZMĚNIT. Událost se postupně mění, vyvíjí, klientka ji prožívá jinak.
Co si dále klientka uvědomila v této události, když ji procházela vícekrát za sebou:
Někdy svůj osud nedokážu ovlivnit, je to i na těch druhých. Celé to teď chápu jinak.
Jsem závislá na tom partnerovi, se kterým žiju. „Nemohu být šťastná jen sama za sebe, tím bych ho zradila.“ Abych si s ním byla blízká, musím žít jeho život (to je krásný zárodek závislosti na vztahu, o které byla řeč v úvodu). Zradila bych své blízké a svou rodinu.
„Abych byla tomu člověku blízko, musím cítit a prožívat přesně to co on.“ To je jediná možnost, jak být někomu blízko. „Není jiná volba. Nemám jinou volbu“ (pamatujete si, co ukázal barometr chování před terapií?).
Tato událost určitě souvisí i s tím, že nemohu otěhotnět (v tomto životě). Strašně se bojím, i ty děti mě tam opouštějí.
Po dalším průchodu událostí klientka shrnuje:
Stavím sebe sama na první místo. Žiju sama a zbyl mi jen Bůh. Zlobím se na Boha. Lidé mají svobodnou vůli. Nikomu nemohu důvěřovat. Je mi z toho divně.
PK: Proč je vám divně?
KL: Protože stavím sebe před Boha (další uvědomění z události).
Po dalším průchodu si klientka uvědomuje další souvislosti s přítomným životem:
„Buď mohu mít původní rodinu, nebo partnerský vztah. Upínám se na to partnerství. Původní rodina byla nefunkční jsem na to moc upnutá, tím se to hrotí. Ten partner se pak cítí moc nesvobodně [když si to uvědomuji, cítím úlevu]. Smutek, ž někdy to tak život přinese. Nemůžu to ovlivnit.
Po dalším průchodu:
„Nemůžu mít celé štěstí, můžu mít jen polovinu.“ (pláče)
„Je to neřešitelný, ať udělám cokoliv, stejně to nefunguje. Nemohu být šťastná.“
Po dalším průchodu:
Zvítězila radost z maličkostí (usmívá se), i když se vše nedaří, mohu se radovat z maličkostí… Mám tam té radosti až moc, jakoby mimo realitu. „Když mám radost, odpojím se od reality. Mít radost je nebezpečný, ztratím pak obezřetnost, něco se pak může stát mně nebo druhým.“
Už se ale učím s tou radostí pracovat, musím si víc důvěřovat v intuici. Láska existuje. Je možné mít oboje – rodinu i partnerství (zde vidíte, jak se postupným opakováním události rozrůstá pochopení klientky a její vnímání se mění) [mám velký pocit úlevy – hluboce vydechuje].
„Musím se soustředit na přítomný okamžik a každodenní drobné radosti. Je možné být šťastná a mít radost“ [cítím úlevu, uvolnění v těle] (usmívá se).
Jak to bylo s otcem, který klientku opustil v dětství
Potud vše vypadalo, že klientka z události v roce 1680 vytěžila dostatek poznání a uvědomění, takže bylo načase terapii pomalu končit. Chtěl jsem se ale přesvědčit o tom, jak nyní bude klientka vnímat to, že ji v dětství opustil otec. Navedl jsem ji tedy do dětství v tomto životě a klientka začala mluvit:
„Cítila jsem to jako zradu, ale teď, když se na to naciťuji, tak sice otec odešel, ale necítím to osobně. Prostě to udělal. Tu zradu už necítím. Měl tolik svých osobních problémů, že si nevěděl rady, takže odešel. Nebylo to osobní. Cítím s ním soucit.“
Dále jsem se chtěl ujistit, že nezůstala žádná bolest v události, kdy klientku před několika dny opustil její přítel:
(usmívá se, hluboce dýchá) „Cítím lítost, trošku bolest, ale chápu ho, že odešel. Necítím tam už zradu. Je mi to líto, spíš cítím soucit. On vůbec neví, co se s ním děje, nerozumí tomu, musel z toho ven.
Mám trošku strach, že by se zase mohly vrátit moje bolesti z toho, že zůstanu sama. Ale necítím k tomu důvod. Když se podívám do budoucnosti, připadá mi, že radost může být i jinde, než jen z toho vztahu.
Někoho bych mít chtěla, ale už není ohrožující být sama. Je to svoboda, nejsem na tom připoutaná, je to svobodnější.
Jsem už úplně mimo, jsem (po terapii) vyšťavená, nevím, čí jsem, ale mám z toho celkově dobrý pocit.
Protože vše vypadá, že hlubinná terapie opět splnila, co měla, dávám klientce poslední úkol. Má si nahlas opakovat svůj původní postulát:
„Zůstanu opuštěná, všichni muži mě opustí, nebo musím opustit já je.“
KL: „Když si to říkám, přijde mi, že to není pravda. Předtím to ve mně hned začalo reagovat.“
Pozice klientky na barometru chování po hlubinné terapii
Klientka byla hodně unavená, začala být jí ohromná zima (což je jedna z možných reakcí na hlubinnou terapii a považuji ji za normální – po uvolnění negací se celý energetický systém klientky přelaďuje a na místo původních energií nastupují nové).
Na barometru chování se klientka dostala do pozice:
V jednotě, Klidná, Sebejistá, Chráněná, Ochotná, Připravená.
Sebejistá a chráněná v podvědomí v řeči barometru chování znamená:
„Cítit se chráněná nebo ukrytá před ztrátou, mrzutostí, urážkou atd. Být chráněná před zraněním, nebezpečím. Jestliže jste riskovala – a uspěla jste – cítíte, že váš anděl strážný spolupracuje s vámi. Už necítíte potřebu ochrany, protože ve svém nitru víte, že vaší ochranou je ochota riskovat.“
Všichni muži mne nakonec opustí – hlubinná terapie – díl 3/3
Doufám, že vám toto povídání pomohlo nahlédnout víc do mé práce. Pokračování dnešního příběhu pro vás připravím během pár dní. Zatím se můžete těšit, tentokrát se dozvíte, jak vše prožila a hodnotila klientka sama.
Pokud i vás trápí problémy ve vztazích, ať už jsou to partnerské vztahy, vztahy na pracovišti, mezi sousedy nebo třeba vztahy rodičů s dětmi, je zde pro vás můj Kontakt.