Hlubinná terapie a minulé životy - mohou mi to ublížit?

Procházel jsem si na internetu spoustu diskusních témat, kde se zmiňuje hlubinná terapie, a jsem překvapen, jak málo se toho o ní mezi lidmi stále ví. Také mě překvapuje, že tam v podstatě nevidím příspěvky terapeutů, kteří by se podělili o své zkušenosti a objasnili hledajícím, co to vlastně hlubinná terapie je. Doufám, že někdo takový někde je, ale v žádné diskusi jsem ho nenašel. A musím se přiznat, že úroveň diskusí je obvykle tak bídná, že jsem po čase ztratil chuť se jimi dále probírat.

Rád bych přispěl k tomu, abyste měli co nejjasnější představu o tom, co je to hlubinná terapie, jak probíhá, jak funguje a proč je tak účinná.

Pojďme léčit anorexii půstem…

Začal bych pro mě odstrašujícím případem toho, jak někdo radí na diskusním fóru, aniž by zřejmě měl sebemenší pojem o tom, jak funguje hlubinná terapie, která anorexii dokáže krásně vyřešit.

Patřím k příznivcům dlouhodobých půstů, mám jich za sebou celou řadu, a tak vím, že například jednou z podmínek půstu je, že člověk musí „mít z čeho trávit“ (splňuji) a také že při půstu nesmí ztratit více než jen určité procento tělesné váhy – jinak mu hrozí definitivní poškození organismu.

Na jedné „naší půstařské diskusi“ psala paní o tom, že její známá trpí anorexií. O tom, jak hlubinná terapie umí řešit bulimii či anorexii, jsem napsal dva články. První je na téma mentální anorexie a druhý na téma bulimie. Paní, která o anorexii na fóru psala, jsem sdělil, že mám způsob, jak její známé pomoct. Poslala mi zprávu, ve které to se mnou vyřídila velmi stručně: „Hlubinnou terapii bych jí rozhodně nedoporučila„. Ani se nezeptala, jak to funguje… A zřejmě bude svou známou nadále přesvědčovat o tom, že má svou anorexii vyhladovět. Obávám se ale, že „léčit anorexii půstem“ je opravdu naprosto scestné.

Jestli vás lákají dlouhodobé půsty, já jsem se o nich poprvé dozvěděl z www.pust.cz a pak jsem o nich prostudoval řadu knih. A samozřejmě je potřeba praktikovat a učit se na svých chybách i chybách ostatních… Dobré diskusní fórum je také na facebooku: https://www.facebook.com/groups/208084782580156/.

Hlubinná terapie – nekonečné diskuse

Diskuse na internetu mají pro diskutující jednu velkou výhodu – vystupují zde zcela anonymně, skrývají se za vymyšlené přezdívky a avatary, které o nich nic neprozradí. Tím pádem je hodnota názorů tam prezentovaných obvykle mizivá a je třeba to mít stále na paměti.

Diskuse na téma hlubinná terapie se mimo jiné vyznačují těmito znaky:

Píší tam často lidé bez osobní zkušenosti, kteří hlubinnou terapii nezažili na vlastní kůži a mají z ní strach (zřejmě strach z neznámého). Bez přemýšlení šíří tento strach dál a způsobují tak, že i lidé, kterým by mohla hlubinná terapie obrovsky pomoct, se jí budou bát.
Ani jednou jsem nenašel opravdu konkrétní popis případu, kdy by hlubinná terapie někomu ublížila. Příspěvky v diskusích jsou povětšinou založené na dohadech ne z druhé, ale z páté ruky.
V jednom fóru jsem našel vyjádření, že „hlubinná terapie je kruťárna“ – lidé se bojí, že při hlubinné terapii budou muset znovu prožívat nepříjemné pocity. Podle mě je opravdová kruťárna žít s nevyřešenými traumaty.
Někdo se obává, že regrese znamená totéž co hypnóza – a hned mají další důvod se bát.
Někteří šíří strach z toho, že terapeut může klienta zneužít, ale jak, to už nenapíší.
Někdo se obává, že se po hlubinné terapii nedostane zpátky z minulých životů, že v nich „uvízne“. O tom jsem napsal samostatný článek Bolest z minulosti.
A samozřejmě je řada hlasů, které vyjadřují nedůvěru v to, že hlubinnou terapii dělají lidé bez psychologického vzdělání.

Rád bych se tedy k těmto obavám a výhradám postupně vyjádřil.

Hlubinná terapie – co to tedy vlastně je?

Hlubinná terapie je opředena mnoha zbytečnými pověrami. Ve své podstatě je to jen vzpomínání na minulost, akorát „chytře řízené“ a zaměřené na to, aby minulost skutečně vyřešilo a uvolnilo.

Co je vzpomínání a co je hlubinná terapie?

Jestli jste si vědomi svých myšlenkových pochodů, není pro vás překvapením, že každý den mnohokrát vzpomínáte na to, co se stalo v minulosti. Neustále upadáte do spontánní regrese! Jaké jste třeba měli Vánoce? Bum a už jste v regresi.

Toto vzpomínání může být příjemné, pak je vše v pořádku, ale často je s ním spojeno něco víc – nepříjemné emoce a nepříjemné pocity v těle. C. G. Jung to nazývá negativními emocemi, se kterými se pojí „inervace těla“. V terminologii hlubinné terapie se jedná o tzv. somatika.

Jestli jste prožili něco traumatického nebo stresujícího, určitě mi dáte zapravdu, že jste na to vzpomínali už nejmíň stokrát. Možná jste to někomu vyprávěli u kávy a prožívali jste při tom znovu a znovu všechny ty nepříjemné pocity… A kupodivu – nic se nezměnilo, chvilkový pocit úlevy brzy zmizel a problém se nevyřešil. Takový je výsledek prostého vzpomínání.

Hlubinná terapie je oproti tomu mnohem víc. A funguje tak, že se svých negativních vzpomínek, emocí a s nimi spojených tělesných projevů jednou provždy zbavíte.

Hlubinná terapie – je to opravdu „kruťárna“?

Krátký anonymní úryvek z dopisu klientky vás přesvědčí o tom, že lidé při svých negativních vzpomínkách prožívají každodenně mnoho nepříjemných pocitů:

„Celkově je pro mě žít těžší, protože si uvědomuju, co vše je špatně mezi lidmi a neumím být slepá. Velmi často brečím. Někdy i každý den. Mé pocity v různých situacích podle mého názoru vyplývají ze vztahu s mým tátou… vždy, když jsem za ním jela na návštěvu, měla jsem astmatické záchvaty a záchvaty úzkosti… Když ho vidím s dítětem, stahuje se mi hrudník, chce se mi brečet… Mám abnormálně velký strach z toho, že mi někdo umře… Nejsem schopna to vůbec ovládat… Čím dál tím více je mi špatně…“

Jak je vidět, taková somatika se klientce opakují neustále dokola bez ohledu na to, že podobnými situacemi prochází už spoustu let.

A tak se zeptám – je lepší takovéto pocity prožívat celé roky pořád dokola? Nebo je raději ještě jednou – a naposledy – prožijete při hlubinné terapii? Já jsem vždy pro, aby se člověk do svých pocitů ponořil, prožil je opravdu vědomě, a tím se s nimi jednou provždy rozžehnal.

Hlubinná terapie není totéž co regrese v hypnóze

V rámci svého dlouholetého snažení o „osobní růst“ a o vypořádání se s tím, co jsem si přinesl do této inkarnace, jsem se snažil objevovat stále nové způsoby práce s lidmi. Absolvoval jsem mj. i základní výcvik v Ericssonovské hypnoterapii. Dovoluji si tedy posuzovat aspoň ze své krátké praxe, jak se liší hypnóza a hlubinná terapie.

Hlubinná terapie není založena na tom, že by se při ní používala hypnóza. Klient pouze pohodlně sedí, má zavřené oči a reaguje na otázky a pokyny terapeuta. Jediným cílem toho všeho je pomoct klientovi, aby si vybavil události z minulosti, které jej negativně ovlivňují.

Při tomto vybavování se člověk ponoří do své mysli a dostane se do hladiny alfa, někdy i hlouběji. Žádná taková hladina není ničím nepřirozeným. V hladině alfa se naše mysl nachází těsně po probuzení nebo před usnutím. Klienti, kteří například pravidelně meditují, se mohou do své mysli ponořit i hlouběji. Každopádně to není nic nebezpečného.

Během terapie stále zůstáváte vědomě v místnosti s terapeutem, vnímáte zvuky, vůně, teplo nebo chlad. V případě potřeby je možno terapii i na chvíli přerušit, můžete si odskočit, ale pak je vhodné se co nejdříve vrátit a v terapii pokračovat.

Jak vidíte, při hlubinné terapii se z vás nestává zneužitelná bezmocná oběť terapeuta, jste si všeho vědomi, jen se soustředíte na své vzpomínky a jejich vědomým prožíváním je zbavujete jejich negativního vlivu na váš život.

Strach, že se nedokážu vrátit z minulého života

Někdo se obává, že se po hlubinné terapii nedostane zpátky z minulých životů, že v nich „uvízne“. V životě jsem neslyšel o ničem takovém. Váš „minulý život“ – pokud něco takového existuje – je zase jen vzpomínka, spojená s emocemi a somatiky. Po jejich zpracování se ale přeci jen něco změní – dokážete si jej pamatovat a stane se z něj vědomě prožitá zkušenost.

Lidé se také někdy bojí, že v minulém životě najdou „viníka“ svého trápení. Není tomu tak – hlubinná terapie nehledá „viníky“, ale pomáhá člověku pochopit příčiny problémů, jejich souvislosti a důvody. A tím se jich zbavit. Může se tedy stát, že najdete nějaké ublížení od někoho, koho znáte i v tomto životě, ale po návratu do přítomnosti byste s oním člověkem neměli mít žádný problém. Člověk si totiž uvědomí, že nejen jemu bylo mnohokrát ublíženo, ale že i on mnohokrát ublížil. Pak si uvědomí, že se vše jen pořád snaží vrátit do stavu rovnováhy.

Mnohokrát jsem se objevil v minulých životech lidí, se kterými jsem pracoval, často v pozici toho, kdo jim ublížil. A nevím o jediném případu, kdy by to jakkoliv ovlivňovalo náš současný život. Pokud je minulý život zpracován, dojde k odpuštění, pochopení a veškerá negace je pryč.

O jednom negativním případu, kdy člověk po hlubinné terapii cítil nenávist k člověku, kterého našel jako „viníka“ v minulém životě, se zmiňuje Marta Foučková v jedné ze svých knih. Viděl jsem tam takovou zmínku jen jednou a celé roky mi vrtá hlavou, jak ta terapie probíhala. Pokud by byla dotažená do konce, muselo by dle mého přesvědčení být všechno v pořádku.

Strach z manipulace klienta terapeutem

Narazil jsem na diskusi, kde se bouřlivě psalo o tom, že se hlubinná terapie dá zneužít. Stále tam ale nikdo nenapsal nic konkrétního, jen se všichni „spolu báli“. Položil jsem tam proto dotaz, co si pod možností zneužití tito lidé představují.

Vyšlo najevo, že se někdo obával, že si ho terapeut bude zvát zbytečně na další a další sezení, aby mu mohl účtovat pořád další peníze.

K tomu mne napadá asi jediné – sami velmi dobře a zřetelně pocítíte, jestli vám terapie pomáhá, nebo ne. Pokud ucítíte, že vám nepomáhá, asi se k terapeutovi nebudete vracet. Pokud vám naopak pomáhá, nebudete se tam určitě zbytečně vracet se stejným problémem, protože ho prostě už nebudete mít. Třeba se vrátíte rádi proto, že si uvědomíte, že chcete vyřešit něco dalšího. Určitě ze sebe nenecháte zbytečně „tahat peníze“. Myslím si tedy, že při použití selského rozumu sami poznáte, kdyby snad mělo docházet k nějaké manipulaci.

Jeden odstrašující případ podobného ražení, ale naštěstí ne ve spojení s hlubinnou terapií, jsem slyšel od jedné potenciální klientky. Byla na nějaké terapii a terapeutka jí sdělila, že „andělé jí říkají, že má přijít ještě třikrát“. Paní ovšem necítila vůbec žádnou změnu, a tak po druhé návštěvě již nepřišla. Možná bych tedy doporučil vyhýbat se takovým příliš „esoterickým“ informacím, které nedávájí valný smysl.

Reálné nebezpečí – vytvoření závislosti na terapeutovi

Jedno nebezpečí, které se ale týká jakékoliv terapie, existuje. Někteří klienti se zatím nedokážou zbavit pocitu, že si sami nemohou řídit svůj život. Hledají tedy někoho, na kom by se stali závislými.

Byl jsem svědkem toho, že jistá psycholožka měla na sebe nabaleny desítky žen, které se na ní radostně učinily závislými. Ona je v tom ráda podpořila, protože jim účtovala 1.000 Kč za hodinu nezávazného povídání. Jednou jsem byl u toho, když jí volala jedna z jejích zoufalých klientek a potřebovala „povzbudit“. „Aleno, ty si ale strašná kráva, že se s ním vůbec bavíš“ pravila jí odbornice. „Tohle si potřebovala slyšet? Tak fajn.“ A zavěsila. Byla to poradkyně, která ve své době často vystupovala v televizi jako odbornice na psychologii.

Toto je asi jediné nebezpečí terapií, které ale platí zcela obecně. Nesouvisí ale s terapiemi, pouze s osobností terapeuta a klienta. Někteří klienti bohužel vysloveně touží po tom stát se na někom závislými, ale i to se dá odstranit.

Hlubinná terapie by se měla dělat jen s dostatečnými zkušenostmi a vzděláním

V diskusích, které jsem navštívil, se stále opakuje i námitka, že by hlubinná terapie měla být prováděna jen lidmi s patřičným vzděláním.

V první řadě chci říct, že jsem učinil i jisté pokusy o sblížení s klasickými psychology, chtěl jsem s nimi spolupracovat, ale narazil jsem na bariéru, která zřejmě byla nepřekonatelná. Bude to znít neskromně, ale jsem přesvědčen, že hlubinná terapie by mohla do značné míry vyprázdnit čekárny klasických psychologů. A v tom bude možná ten zádrhel.

Uznávám, že hlubinná terapie může pro někoho vypadat poněkud mysticky. Jak bych si mohl vybavit svůj minulý život?? No, také nevím, jak je to možné, ale děje se to tak a funguje to. Je řada lidí, kterým se to děje spontánně. A pro to, aby hlubinná terapie byla účinná, ani není třeba věřit, že nějaké minulé životy opravdu existují. A také není záruka, že hned na první terapii se do svých minulých životů podíváte.

Můj přístup k tomu je takový, že považuji za nejdůležitější, že klient pocítí úlevu a zbaví se svého problému.

Já osobně na existenci minulých životů věřím, ale nepovažuji je za něco, co je pryč a co už nelze změnit. Myslím si, že probíhají právě teď. Proto mi dává smysl to, co zažívám s klienty v terapii – a to ten fakt, že dokážou svou minulost v průběhu terapie změnit, dokážou ji prožívat jinak, což se promítne i do jejich přítomného života. Více jsem k tomu naznačil v příspěvku Zázrak hlubinné terapie.

Hlubinnou terapii by měli dělat připravení

Uznávám, že hlubinnou terapii by měli dělat lidé, kteří jsou na to připraveni. K tomu slouží kurzy hlubinné terapie, kde člověk získá základní dovednosti. Dál na sobě musí pracovat a musí se stále učit, protože každý klient je jiný a vyžaduje jiný přístup. Toto vzdělávání sice nemá záštitu nějaké oficiální univerzity, ale má podle mě stejnou hodnotu. A praktické zkušenosti se na žádné univerzitě nezískají. Učíme se prostě stále sami na sobě i na druhých a je tomu tak ve všech profesích.

Hlubinná terapie je spíše „měkká metoda“, tj. terapeut při ní neuplatňuje striktní proceduru, která by se dala opakovat beze změny, ale spíše přizpůsobuje terapii potřebám klienta. K tomu využívá intuici, cit, zkušenosti… A ty jsou v podstatě nepředatelné a rozhodně by se nedaly naučit ve škole.

Manipulace?? Další důvod, proč se hlubinná terapie nedá až tak zneužít

Někteří klienti očekávají, že je v průběhu terapie budu hodnotit a vysvětlovat jim, jak se mají zachovat. Zde by tedy byl krásný prostor pro to je ovlivnit, zmanipulovat, zneužít. Já ovšem vystupuji pouze jako ten, kdo jim svými instrukcemi a otázkami pomáhá samostatně zpracovat svou minulost a udělat si z ní své vlastní závěry pro současnost a budoucnost.

I proto stále tvrdím, že se „hlubinka“ při tomto přístupu zneužít nedá.

Někdy klienti očekávají, že budu jejich prožitky sáhodlouze komentovat, ale to nedělám, můj názor není důležitý. Když se klient ptá, můžeme průběh hlubinné terapie vyhodnotit, ale to je vše.

Žerte vitaminy, miláčkové

Moje známá z Prahy se dostala do manželské krize. Protože měli oba manželé zájem situaci řešit, vyhledali pomoc psycholožky (tj. oficiálně státem uznané a dlouhými roky studií vzdělané osoby). Za touto psycholožkou jeli více než 100 km – hodně jim záleželo na tom, aby jim poradila právě ona (důvod mi znám ale není).

U této psycholožky, již potřetí rozvedené, aktuálně ale žijící ne se svým posledním manželem, ale s jakýmsi přítelem, se jim dostalo vytoužené audience. Asi se tam nic moc nedozvěděli, ale když po uhrazení 2.000 Kč odcházeli k autu, paní za nimi mávala ze dveří a na rozloučenou za nimi zavolala svou odbornou radu (upozorňuji, že s touto psycholožkou nebyli žádní kamarádi, čili vás zaujme i zvolená formulace)…

„Žerte vitamíny, miláčkové, a zkuste to spolu znovu!“

Moje zkušenosti s psychology

Protože sám jsem v životě udělal už čtyři osobní zkušenosti s klasickými s psychologickým poradenstvím, které mi ani jednou nepomohlo, mám na to názor, že raději použiji alternativu, která pomáhá, než abych platil za rady, které mi nepomáhají.

Všichni dobře známe rady psychologů jako třeba „zatloukat, zatloukat, zatloukat“, ale jestli to někdy někomu pomohlo, to nevím. Moc si přeji, aby spousty lidí měly zkušenosti s psychologickým poradenstvím pozitivní, já jsem to štěstí neměl.

Moje osobní zkušenosti nejsou až tak početné, ale když jsem absolvoval psychologické „vyšetření“ za účelem adopce dcery, propadl jsem opravdu skepsi. Na závěr tohoto vyšetření (kde se ale nic nevyšetřovalo) se mě studovaná psycholožka zeptala, co mi tedy má do svého posudku napsat. Ztratil jsem i zbytek ideálů a přiznám se, že mě to i naštvalo, protože jsem chtěl být „úředně uznán“ za vhodného otce pro dceru. Stálo mě to celé 30.- Kč, to na tom bylo asi jediné pozitivní.

Moc prosím, neberte to jako všeobecnou kritiku psychologie, jistě by se našel dostatek negativních případů i v řadách lidí, kteří dělají hlubinnou terapii nebo jinou alternativní terapii, ale takové jsou prostě mé zkušenosti „z druhé strany“.

Vždy záleží na nás jako na lidech, nespočívá to v tom, že nějaká hlubinná terapie je špatná nebo dobrá.

Závěr

Hlubinná terapie jako taková vlastně neexistuje. Existují pouze terapeuti, kteří tuto metodu více či méně zvládají. Pracují s touto metodou tak, jak jim to velí jejich životní zkušenost. Kromě toho do práce s každým jednotlivým klientem vkládají to, co se sami v životě naučili, a tak vlastně každá terapie je neopakovatelná a originální. Každou terapii vedou také podle toho, nakolik mají klientovo téma sami zpracováno. Nikdo z nás nemůže pomoct klientovi dál, než se dostal sám.

Hlubinná terapie nemůže ublížit. Taková je moje osobní zkušenost a zatím mi ji nikdy nic nevyvrátilo. Ublížit může pouze nezodpovědný, pyšný a nezkušený terapeut. A to ovšem platí ve všech oborech a není to specialita naší terapie.

Doufám, že jsem aspoň trošku přispěl k objasnění této závažné problematiky a budu se těšit na Kontakt s Vámi! A budu se snažit, abych ty, kdo mou pomoc vyhledají, přesvědčil, že hlubinná terapie jim a jejich blízkým může být opravdu přínosem.