Důležité je připustit si emoce, které cítíte
Pocit bezmoci při zpracování zpráv ze čtení z Akáši je možná někdy důvodem, proč je klienti příliš brzy odloží. Není cílem se u zpracování zpráv utrápit a vyčerpat, ale jen si připustit emoce, které při čtení cítí, a o to jde především.
Pocit viny a stud z uvědomění si v sobě sama pocitů krutosti, zloby, podlosti, nenávisti a jiných negací je někdy na škodu, protože vytvoří „zátku“, kterou jde nesnadno překonat, protože zdvojí odpor k prožití příběhu a k uvolnění uvězněných negací.
Je to, jako když se na laně utvoří složitý uzel tam, kde byl jednoduchý, a je třeba pak vynaložit ještě více energie k jeho rozvázání než kdy dřív. A úsilí pak není úměrné úlevě, protože klid se nedostaví hned po uvolnění negace, ale až po nějaké době, kdy se energetický systém uklidní a obnoví. Potom mohou být někteří zklamáni, že vynaložili velké úsilí, a dostali zpět jen malou odměnu.
Negace se zpracovávají v čakrách
Negace se zpracovávají v energetických centrech nazývaných čakry. Tato centra jsou silně zásobena duchovní a sexuální energií, ale nejsou zcela naše. Jsou to body, kde se nás dotýkají duchovní bytosti a spojením s námi nás vedou, učí i uzdravují. Když jsou naše čakry zablokované přílišnými nepřiznanými a neodžitými negacemi, nemůžeme se s nimi spojit a trpíme pocitem odpojení od sebe sama a od světa. Je to proto, že spojení s duchovními pomocníky je nám i pocitem spojení se svou vlastní duší.
Každá čakra má svou specifickou funkci. Skrze každou z čaker se s námi může spojit určitý duchovní rádce. Nemáme je všichni stejné, ale není jich nějaké neomezené množství, proto se o některé dělí více lidských bytostí.
Odpojení od duchovní podpory
Pokud se rozhodneme, že se s nimi nechceme spojovat, nikdo nás za to nepotrestá, ale je pro nás pak nesnadné se k nim znovu vrátit. Odpojení od duchovní podpory je totiž pro lidskou bytost i odpojením od své vlastní duše. Proto, že andělé a jiní duchovní pomocníci jsou vlastně duší samotnou. Duše není něco nehmotného, energie nebo oblak plynu, je to skupina duchovních bytostí, která se dokáže společně jevit jako jeden celek, jako jednolitá a spolu spojená skupina duchovních bytostí.
A ty se umí projevit v těle – některé i ve více tělech najednou. Ale skrze čakry spolu stále všechny spolupracují – jestliže jim to jejich lidský projev dovolí. Je to paradox, ale je to způsobeno neobvyklostí situace, kdy se duše umí stát tělem, ale naopak je to už ne tak snadné. Nemám teď na mysli, že po smrti není snadné stát se duchovní bytostí, ale to, že duše se skrze tělo nedokáže projevit tak snadno jako se umí stát duše tělem.
Může se to zdát nesprávné, ale projev duše skrze hmotu není vůbec jednoduchý, protože jemné musí proniknout hrubým a hustým. Ale jde to, a to právě vědomým rozhodnutím lidské bytosti, že to tak chce. Pak se začne její osud měnit.
Zpracování negací v čakrách
Začíná to vždy zpracováním negací v čakrách, ve všech, ne najednou, ale postupně – je to jako stoupat po žebříku.
Vůle lidské bytosti k návratu k sobě a touha po návratu k své duši sama tento proces vždy spustí a pak už jej nejde zastavit, lze jím jen projít a přizpůsobit se mu.
Máme svou vlastní vůli, kterou nám dal Bůh – rozhodnout se, kam až chceme ve svém odpojení od své duše zajít. Je to naše svoboda v tom, že si vyzkoušíme jako tělo bez duše žít jeden život za druhým s opakováním chyb a s nedostatkem poučení. Jde tak cestovat životy dlouho, ale ne nekonečně, protože smutek a strach narůstá a je nesnadné prodírat se úskalím mezi životy jen jako nevědomé, ale individuální vědomí.
Duše taková vědomí miluje, ale i je považuje za ztracená a stále se snaží je najít a vrátit k sobě, tím, že se stále více duchovních bytostí inkarnuje a hledá je.
V čem spočívá moje pomoc
Mohu nabídnout pomoc s rozmotáváním negací. Nemusí se to stát ničím nepříjemným, protože ne každý potřebuje dlouhou cestu zpět. Mnohdy stačí jen povolit jedno zašmodrchání a je vše zas zpátky a svět se pro toho, kdo to udělá, hned rozjasní. Ale i když je smyček víc, je možné postupovat rychle a netrápit se.
Pocit, že vaše duše je tu stále a jen čeká na vaše rozhodnutí, je tím, co pomůže k rychlému úspěchu. Každý má u sebe mnoho pomocníků, kteří mu chtějí pomáhat, jen jim to musíme dovolit a nebránit jim v práci tím, že se za to, co jsme si naložili jako negace, budeme stydět a nebo se tím cítit vinni. Protože oni vinu a stud neznají, nevědí, co to je stydět se za negace anebo se za ně vinit.
Prožít stud a vinu jako jednu jedinou negaci umí, ale ne to, co je odpor k jejich prožití.
Když si dovolíme vnímat své negace jako skutečně naše a i je upřímně jako své přijmeme, prožijí je oni za nás a my náhle zjistíme, že jsou zcela a naprosto pryč. Ne z celého našeho života, ale z té konkrétní události, která je držela jako neprožité, a proto stále intenzivně vnímané.
Život přestane být břemenem
Negace, které takto osvobodíme, sice nepřestanou existovat, i je budeme dál prožívat, ale jen jemně a snadno, ne bolestně a s pocitem, že se jich nikdy nedokážeme zbavit.
Potom můžeme žít život lehce, a i když se nestane dokonalým, nebude už nikdy vnímám jako těžké a nesnadné břemeno.