Svobodná vůle – neporušitelný princip Božího Slova
Rád bych dnes ukázal, jak je Božím Slovem důsledně respektována svobodná vůle člověka.
Dnes se na mě obrátila klientka s tím, že potřebuje Boží Slovo. Ptala se mě takto:
„Moje otázka by byla, zda pro mě partner, kterého mám na mysli, je ten pravý.“
Protože jsem podobné dotazy dostal už víckrát, rád bych zde objasnil, proč Boží Slovo na toto nikdy nedá kýženou odpověď Ano nebo Ne.
Boží Slovo odpoví vždy, ale někdy jinak, než klienti doufají
Boží Slovo odpoví na jakoukoliv otázku, to je pravda a je to neporušitelný princip (jinak řečeno „můžete se ptát na cokoliv“), ale současně je vždy zachována svobodná vůle člověka. To znamená, že Boží Slovo nikdy neřekne, ano, to je tvůj ideální partner, nebo naopak – ne, jdi od něj, ten pro tebe dobrý není.
Takové (zde velmi zjednodušené a neuměle vymyšlené) odpovědi od Boha nikdy nedostanete.
Jaký by to byl pocit, pokud by vaše svobodná vůle nebyla zachována
Představte si na chvíli, že by Boží Slovo řeklo ano, toto je pro tebe ideální partner. V tu chvíli byste ztratili svou svobodnou vůli! Byli byste velmi silně ovlivněni ve svém rozhodnutí. Pokud byste snad došli k závěru, že i přes tuto příznivou odpověď s partnerem nebudete, mohla by ve vás vzniknout těžká nejistota nebo dokonce pocit viny, že jste se neřídili Božím Slovem.
Kromě toho bych v tom byl automaticky „namočen“ i já a docela dobře si umím představit situaci, kdy by – v případě nějakého zádrhelu ve vztahu – člověk okamžitě obvinil mě, že jsem mu přeci říkal, že… A že se to nevyvinulo tak, jak si dotyčný představoval.
Pokud by naopak Boží Slovo řeklo ne, tohle není partner pro tebe, člověk by mohl vztah ukončit a po zbytek života o takovém rozhodnutí pochybovat, nebo si dokonce vyčítat, že partnera opustil. Protože co kdyby…? Opět velmi nežádoucí situace, zcela nabouraná svobodná vůle a téměř jistě přenesení zodpovědnosti za takové rozhodnutí na mě jako na prostředníka, předávajícího Boží Slovo.
V podstatně horším případě by někdo možná zanevřel i na Boha, pokud by nebyl v budoucnu s radou a svým ne zcela svobodným rozhodnutím spokojen.
Příklad ze života
Božím Slovem je proto vždy respektována naše svobodná vůle.
Pro představu zde uvedu příklad z reálného poradenství, kdy klientka vyžadovala odpověď na otázku ohledně vhodnosti partnera, se kterým aktuálně žila. Boží Slovo, které jsem pro ni dostal, znělo:
Věz, že není žádoucí mít vztah bez lásky.
Protože vám nejsou známy souvislosti a situace klientky, uvedu, že pro ni byla odpověď jednoznačná, velmi dobře jí rozuměla a byla s ní zcela v souladu. A to i přesto, že před položením otázky měla obavu, aby se nedopustila chyby – aby neodešla od partnera, který jí snad byl souzen atd. atp. Současně bez pochybností věděla, že k tomuto muži necítila lásku. Kromě toho prohlásila, že by s ním určitě nechtěla založit rodinu.
Přes to všechno ji sužovala velká tíha z rozhodnutí ohledně tohoto vztahu. Po obdržení Božího Slova měla dokonale jasno a byla schopna udělat své vlastní rozhodnutí. To nutně nemusí znamenat odchod od partnera! Klientka by se totiž mohla rozhodnout například tak, že by se zaměřila na budování lásky ve vztahu. Anebo zcela jinak, v tom je právě kouzlo té svobody.
Musíš vědět…
Nešťastný případ jsem zažil s klientkou, která mě nějaký čas po našem setkání osočila (a důkladně mi to v mailu vytmavila), že Boží Slovo mnou předané není čisté. Byla totiž přesvědčena, že jí vzalo svobodnou vůli. A napsala mi, že jsem jí tím způsobil velký problém vůči Bohu (neupřesním, ale v mailu to bylo jasně vysvětleno). Klientka argumentovala tím, že v Božím Slově bylo slovo „musíš“. Znělo to takto:
Musíš vědět, že Bůh tě chce učit a vést atd. atd.
Opět to s dovolením neupřesním, ale v Božím Slově bylo jasně řečeno, o co šlo. Klientce velice vadilo slovo „musíš“, ovšem jistě je snadné pochopit, že zde toto slovo neznamenalo rozkaz nebo ještě něco horšího. Já v tom vidím pouze zdůrazněné ujištění klientky o tom, že nic nestojí v cestě tomu, aby se nechala Bohem učit a vést. V době našeho setkání to dokonale zapadalo do kontextu dalších sdělení a pro klientku to bylo podstatné utvrzení (jeden z problémů byl její pocit, že není hodna toho, aby se jí Bůh zabýval).
Píšu to opět jen obecně, ale v rámci všeho ostatního bylo toto Boží Slovo jasné. Můžeme přeci říct, musíš přeci vědět, že tě miluju. A to není rozkaz, jen snaha ujistit toho druhého o své lásce. Takže ani zde nebyla svobodná vůle klientky sebeméně narušena. Ona si to ale takto nešťastně přebrala a neměla zájem o hlubší vysvětlení nebo analýzu Božího Slova v souvislostech. Prostě mě rovnou odsoudila.
Jaké otázky by byly vhodné?
Je asi nekonečně mnoho možností, jak položit při práci s Božím Slovem otázku, jen pro příklad mě napadají třeba tyto:
- Jak se mám v této situaci zachovat ve vztahu?
- Co mohu udělat pro zlepšení vztahu?
- Proč se ve vztahu necítím dobře?
- Co je příčinou partnerova chování a jak na to mám správně reagovat?
- Cítím, že potřebuji ze vztahu odejít, ale nedaří se mi to. Co mě blokuje?
A mnoho dalších. Všechno jsou to otázky, kde neočekávám odpověď Ano nebo Ne, ale radu, jak postupovat, jak se zachovat.
Při pokládání otázek mám vždy na mysli základní motivaci svého jednání – chovat se tak, aby to bylo v souladu s Božím řádem. Jinak řečeno, abych nevytvářel žádné bloky, negace, popř. karmické dluhy do budoucna. A abych udělal to, co je v nejlepším zájmu všech ostatních.
Boží Slovo nikdy neporušuje určitá pravidla
Boží Slovo se vždy důsledně řídí pravidly, o kterých jsem byl za dobu své praxe dokonale poučen.
Snad se mi podařilo na jednoduchých, ale přesto nesmírně důležitých příkladech ukázat, že svobodná vůle je Božím Slovem neporušena.
Člověk se vždy může rozhodnout přesně opačně, než mu Bůh radí. Současně – a to vždy lidem vysvětluji – si pak musí být vědom toho, že jde vědomě proti Božímu řádu, takže musí počítat s tím, že výsledek pro něj nemusí být optimální. Může to ale být cenná lekce a jen jisté „zdržení na cestě“.
Sám jsem si v průběhu let vyzkoušel rozhodnout se jinak, než jsem byl veden. Ne ze vzdoru nebo pýchy, ale prostě jsem neviděl cestu, jak Boží Slovo naplnit. Svět se nezbořil, ale já jsem utrpěl škodu. Zbytečnou, ale dobře zapamatovatelnou. Prostě jsem „si zaplatil školné“.
Boží Slovo skutečně vždy respektuje člověka, hovoří k němu s úctou a láskou a svobodná vůle není sebeméně narušena. Od roku 2019, kdy jsem Boží Slovo začal objevovat a učit se, jsem nezažil jedinou situaci, kdy by tento princip byl Božím Slovem porušen.
…………………………………………………………….
Image by Stefan Schweihofer from Pixabay