Dnes jsem při terapii narazil na další nechtěné dítě. Pokolikáté už? To se vůbec nedá spočítat, protože podle mého odhadu je nechtěné dítě každý druhý i třetí ze tří. Je nás prostě spousta.
Když jsem praktikoval metodu SRT, měl jsem na to své postupy, jak toto tak moc rozšířené téma řešit. S Božím Slovem je to zcela jiné, protože zde nemusím nic testovat, hledat, tápat a čistit.
U dnešní klientky se pocit nechtěného dítěte (nevědomý, samozřejmě) projevoval jako poruchy přijímání potravy. Jako nechtěné dítě i já sám vím, jaké to je a jak se nechtěné dítě v životě cítí. Žil jsem to několik desítek let!
Jedním z hlavních rysů je to, co se pak promítá člověku úplně do všeho – pocit, že mu v životě chybí pevný bod. Tento pevný bod nazývám zdrojem vnitřní síly. A že ho je možné cítit, dosvědčuji z vlastního života.
Tématem se už zabývá i psychologie, i když myslím, že bez osobní zkušenosti málokterý psycholog může nechtěné dítě rychle poznat, pokud to sám nežil. Lze to spolehlivě poznat po pár větách! Našel jsem jednu studii například zde. Nemůže samozřejmě postihnout vše, ale díky za to, že se tím aspoň trochu někdo – byť hodně zjednodušeně – zabýval. Píše se tam, že nechtěné dítě trpí celý život. Musím k tomu něco dodat: Nemusí to tak být! Jen je třeba problém poznat a vyřešit.
Boží Slovo, které jsem pro klientku dostal, nemohu zveřejnit, bylo to opravdu jen pro ni. Dostalo se jí několika ujištění a také dostala ponaučení, jak v dalším období žít a postupovat, jak vnímat svou nepříjemnou minulost. Jsme domluveni na dalším setkání, a tak se budu těšit na to, co se příště dozvím.
Abych to uzavřel… Tvrdím, že ten pevný bod, který člověku, žijícímu jako nechtěné dítě chybí, je právě ve vztahu k Bohu. A tento vztah si každý může vybudovat sám za sebe, bez církve. Jak už víte, Bůh není církev… Ale to už jsem psal v předchozí aktualitě.
P.S.: Nechtěné dítě je problémem lidí v jakémkoliv věku, může člověka potrápit opravdu kdykoliv. Moje nejstarší klientka, které jsem s tímto výrazně pomohl, měla 72 let.