Hlubinná terapie se vždy musí dokončit
Tímto o něco kratším článkem volně navazuji na příspěvek Hlubinná terapie – může mi ublížit?
Mnoho lidí se domnívá, že celá tíha zodpovědnosti za zdárný průběh hlubinné terapie leží na terapeutovi. Není to ale až tak pravda.
Hlubinná terapie je fajn, ale…
Ale je potřeba, aby klient nebyl pasivní a aktivně se na terapii podílel. Ono to moc pasivně ani nejde, ale je třeba, aby klient při terapii:
- nic nezamlčoval
- nevynechával žádné důležité negativní myšlenky, které si uvědomí (můžete i nadávat, jsem na to zvyklý)
- všímal si pozorně svého těla – vnímal tzv. somatika
- vnímal své emoce
- aktivně spolupracoval při opakování postulátů – naprosto zásadní pro jejich odstranění z podvědomí
- nesnažil se terapii předčasně ukončit, ani ji nijak odšvindlovat
- a důvěřoval terapeutovi 🙂
Podívejme se na to podrobněji…
Hlubinná terapie jde do hloubky – klient musí také
Měl jsem případ klienta, který prošel terapií a prohlásil, že se cítí skvěle. Vše proběhlo tak, jak mělo, a klient odkvačil domů. Druhý den ráno telefonoval, že je mu zle a že se mi musí k něčemu přiznat. „Víte, já strašně nesnáším kostely a on se mi tam jeden ukázal a já jsem do toho minulého života nechtěl jít! Tak jsem vám radši lhal, že už se cítím dobře.“
Jediným řešením bylo vrátit se do terapie a projít i tento zamlčený minulý život, který se klient snažil zatajit. To jsme udělali a vše se dokonale srovnalo. Poučení: Nemlžit, nic nezatajovat.
Hlubinná terapie vám o vás ukáže všelicos – přijměte to!
V rámci sezení se stane, že vás dovedu do minulého života (nebo nějaké staré, hluboko potlačené události v tomto životě), kde se vám začne vybavovat něco, co se vám nezdá dost dobré. Obvykle se lidé bojí, že jim hlubinná terapie ukáže nějaké životy, kdy se o sobě dozví „něco špatného“, tedy třeba to, že v minulosti někomu ublížili. To se ale dá přijmout a nemělo by to být překvapením, že nekráčíme svými inkarnacemi pouze jako dobrodějové a špatní jsou jen ti všichni kolem. Takto uvažují pouze lidé, kteří zůstali v pozici oběti.
Vzpomínám si na klienta, který také při terapii něco zatajil. Jak jsem ho vedl dále do minulosti, vynořila se mu vzpomínka na to, že v jistém životě někoho zabil sekyrou. Jakmile uviděl tuto sekyru a uvědomil si, že teď bude muset chvíli být tím viníkem on, zalhal mi. Prohlásil, že žádnou další událost v minulosti nevidí a že je vše hotovo.
Jelikož nejsem jasnovidný, musím klientovi věřit. Tehdy ve svých začátcích jsem ani neměl další způsoby, jak si dokončenost terapie ověřit nezávisle na klientovi (nyní určité možnosti mám). Proto jsme skončili a spokojeně se rozešli. Za pár dní byl klient zpět a přiznal se ke své malé lži, která mu způsobila pár těžkých chvil.
Přiznal si tedy, že existoval nějaký život, kdy ublížil, tento život jsme zpracovali a vše se srovnalo. Poučení: Přiznat si raději už předem, že se může stát, že se o sobě dozvíte něco „ošklivého“.
Nepodceňujte somatika
Během sezení vám může hlubinná terapie vyvolat v těle různé nepříjemné stavy – tzv. somatika. Mohou to být pocit zimy, třas, tlak, bolest, ztížené dýchání, brnění (to je oblíbené při prožitku porodu), prostě cokoliv podle toho, do jaké události se dostanete. Všechna tato somatika (na která se vás budu průběžně ptát) je třeba považovat za součást události.
Lidé mají tendenci rozlišovat, že něco asi prožívají v události, ale něco prožívají asi jen „tady“. Pak slýchám třeba „no, mě bolí záda, ale to je asi jen jak tady dlouho sedím“.
Nikoliv, vše patří do události, kterou procházíte, a zaslouží si to vaši pozornost. Proto ode mě uslyšíte třeba větu „uvědomujte si, jak vás TAM V TÉ UDÁLOSTI bolí záda“. Tím vám pomohu si vše zařadit tam, kam to opravdu patří.
Součástí některých událostí může být i pocit únavy. Klient se opět může mylně domnívat, že jeho únava pochází z terapie, a tak se o ní nechce zmiňovat. Je to ale chyba, je třeba o únavě hovořit a zpracovat ji. Jako mávnutím proutku může ke konci terapie zmizet.
Určitá únava je samozřejmě přirozená, zejména pokud by terapie trvala déle. Ale je třeba dobře rozlišit únavu restimulovanou v události a únavu, která opravdu pramení pouze z toho, že na sobě tak pilně pracujete. Poučení: Považujte vše, co při hlubinné terapii cítíte, za součást události, kterou právě prožíváte.
Nebyli jsme vždy jen oběti
Další nepříjemnost je, že ne vždy jsme byli těmi, kdo trpěli, kdo byli v pozici oběti. Bylo by to pěkné moct hledat „viníky“ všude kolem, ale i my jsme často ublížili. Z toho důvodu může hlubinná terapie, aby byla řádně dokončena, vyžadovat i zpracování méně obvyklých událostí. V naší hantýrce se to nazývá, že zpracujeme druhý, třetí a čtvrtý běh. Potom by mělo být vše úplně skvělé.
Není obvyklé, aby člověk zpracoval všechny čtyři běhy v rámci jedné terapie, proto se vždy zaměřujeme na to, co je nejdůležitější. To, že řešíme priority, totiž s sebou vezme naprostou většinu řešeného problému a další běhy nemusí být vůbec nutno zpracovávat.
Od vás jako klientů to tedy vyžaduje pouze určitý stupeň statečnosti, potřebné k připuštění toho, že i vy jste mohli ublížit (třeba poslat svou stávající manželku na trest smrti upálením jako čarodějnici – to se opravdu stává!). Poučení: Nikdo z nás není bez viny, ale dá se s tím – a musí se s tím – žít!
Tak s chutí do toho
Z článku by pro vás měl vyplynout nejeden závěr. Například i to, že není možné, aby se hlubinná terapie dala naplánovat předem co do doby trvání. Pokud byste snad narazili na případ, že si vás terapeut objedná na hodinu či dvě a „pokud něco nestihneme, tak to doděláme příště„, koledujete si o problémy.
Je prima, když je terapie za dvě hodiny hotová, ale pokud je to třeba, musí se pracovat dál. Dokud to není hotové a necítíte se dobře, neměla by terapie skončit!
Hlubinná terapie běžně zabere dvě až tři hodiny, vše ostatní jsou výjimky. Ale jen zkušení klienti, kteří jsou už dostatečně „čistí“, zvládají hlubinnou terapií projít rychleji. I s tím je třeba počítat, udělat si na terapii dostatek času a mít také nějaký čas na svůj klid a soukromí po terapii. Může se stát, že se z prožitku budete potřebovat vydýchat, projít se, odpočinout si a vše pomalu vstřebat.
Není vhodné například hned po terapii usednout za volant a vyrazit na cestu. Toto opravdu doporučuji až po nějaké době zklidnění a odpočinku.
Snad jsem tedy dokázal popsat, co vyžaduje hlubinná terapie. Tentokrát jsme si napsali něco o tom, co je při hlubinné terapii zodpovědností klienta. Jestli už se chcete objednat, nebo se třeba na něco zeptat, je tu stále můj Kontakt.