Příběh jedné přivtělené duše
Opakovaně se přesvědčuji o tom, že duše zemřelých mají nejrůznější způsoby, jak si říct o pomoc. Tou pomocí je odvedení do Světla. Zabývám se odváděním duší už od minulého století, a aniž bych si to kdy plánoval, stala se z toho jedna z mých důležitých specializací. Stejně tak pomáhám i lidem, kteří duše zemřelých přitahují a přivtělují si je.
Duše zemřelého obvykle touží po tom, abychom jí pomohli odejít. Něco ji zde ale drží, a proto zůstává. Zcela výjimečně se také bojí odejít. Mohou ji zde poutat nějaké neuzavřené záležitosti, vztahy, atp. Při čištění duše, které dělám s pomocí Vysokého Já, vždy nastane okamžik, kdy duše zatouží jít do Světla. V tom okamžiku je vysvobozena, smířena a v míru odchází.
Překvapivý telefonát
Tato příhoda začala zajímavým telefonátem od pána, jemuž před delší dobou zemřela maminka. Při likvidaci pozůstalosti se snaží věci rozdat lidem, kterým by mohly být užitečné.
Tak také objevil tři knihy od mého nejdůležitějšího učitele Roberta Detzlera. V zadní části knihy byl můj kontakt, kde jsem byl uveden jako první učitel metody SRT v ČR a v SR. Pán mi sdělil, že by mi knihy velmi rád přivezl do Olomouce. Domluvili jsme se na termínu a já začal přemýšlet, co bych pánovi věnoval na oplátku.
Jak jsem vymýšlel dárek
Když už byl večer před setkáním a já stále nevěděl, jak se pánovi odvděčit, zeptal jsem se své ženy Tamary, která dělá čtení z kroniky Akáša, jestli nemá nějaký nápad na dárek. „Udělej mu nějaké čištění“, byla její okamžitá odpověď. A mně to došlo!
Vzal jsem si kyvadlo a vytestoval, zda duše té zemřelé paní odešla do Světla. Neodešla. Tak sláva, já pánovi nabídnu, že tuto duši odvedu. Bude to dárek pro něj, ale i pro ni. Za pár okamžiků mne ale napadlo ještě něco… Vytestoval jsem si svůj okamžitý pocit a ten se mi potvrdil – duše zemřelé maminky se přivtělila k tomuto jejímu synovi.
A tak jsem pochopil, co se vlastně stalo. Tato duše navedla svého syna, aby mne vyhledal, abych jí mohl pomoct do Světla!
Setkání se synem zemřelé paní
Pán přišel, jak slíbil, přinesl mi knihy. Bylo to moc příjemné setkání, pán byl velmi duchovně založen, ale takovým milým a moudrým způsobem. Mohl bych se od něj mnoho naučit. Když jsem mu řekl, jak jsem zjistil, že duše jeho maminky neodešla, vůbec se nedivil. Na maminku měl velmi krásné vzpomínky a byl si také vědom, že na něj byla během života hodně vázána.
Po domluvě jsem přistoupil k odvedení duše do Světla. Bylo to velmi příjemné a doslova jsem měl dojem, že se duše „chechtá“, jak se to všechno podařilo zařídit. Zeptal jsem se pána, zda jeho maminka měla smysl pro humor, a on mi to potvrdil. Smála se prý často a ráda. Já jsem se neudržel a při odvádění se také hlasitě smál.
Když jsme se po necelé hodině milého setkání loučili, pán cítil smíření a klid, ale současně i radost z toho, že maminka se dostala do Světla, kam její duše toužila odejít. Řekl, že si to opravdu zasloužila. Oba jsme cítili, že se tím něco hezky uzavřelo. Hlavně jsme se zasmáli tomu, jak to celé maminka dokázala zinscenovat :-).
Pro mne to celé mělo ještě další významy, které zde neuvedu, ale velmi dobře to zapadalo do dalších souvislostí, které pro mne byly hodně důležité… A také načasování této příhody nemohlo být symboličtější!
A to je pro dnešek všechno, jak vidíte, moje práce je vždy zajímavá a nikdy nevím, co se stane. Takových „náhod“ jsem již zažil stovky a často si říkám, jaká je to škoda, že jsou vlastně téměř nesdělitelné. Pokaždé ale cítím obdiv nad tím, jak to všechno v životě funguje.
Kdybych mohl pomoct nějaké duši nebo vám, neváhejte mi napsat.